Východ slunce je nádherný z mnoha míst. Ovšem sledovat ho na Jávě, to v sobě mělo ještě trochu kouzla navíc. Po neskutečné 14 hodinové cestě autem se dostáváme k sopce Bromo. Musíme po souši a pak trajektem na ostrov. Cesta se dá zvládnou bez problémů, ovšem je opravdu zdlouhavá. Jedno upozornění pro náročnější. Nám známé toalety jsme objevili až v hotelu. Prakticky po celé Jávě na vás budou čekat “lákavé” turecké záchody.. 😀
Vytrénovaní z Bali jsme jeli s představou, že hotel na těch pár hodin nebude žádný problém… Jak jsme se spletli… Přijeli jsme na místo a všechny pro nás přijatelné hotely plné. Teď si možná řeknete, že co jsme to za snobáky. Zkusím vysvětlit, jak myslíme slovo “přijatelné“. Po 14 hodinách chcete sprchu (ideálně s teplou vodou), záchod u kterého nemusíte provádět akrobatické cviky a postel bez hmyzích kamarádů. To je přijatelný hotel. Bohužel všechno plné až na jeden. Nejdříve nám jejich přemrštěná cena za pokoj přišla opravdu směšná. Zaplatit 500.000 IDR za pokoj na 3 hodiny spánku, než půjdeme na výstup, nám přišlo zbytečné. Chvilku jsme jezdili po okolí a hledali něco lepšího, ale bohužel bez úspěchu. Když jsme se potupně vrátili, bylo recepčním jasné, že prostě vezmeme cokoliv. Po asi 15 minutách smlouvání jsme dostali velkoryse 50.000 IDR slevu na pokoj.
“Únava nás vyšla pěkně draho.“
Byli jsme 4 a v jednom pokoji byly dvě manželské postele, ovšem nenechají vás spát v jednom pokoji, takže hezky zaplaťte dva. Dobře, takže zaplatíme 900.000 IDR za tři hodiny spánku. Jsme utahaní a opravdu chceme sprchu a postel. Bereme to a po bližším prozkoumání pokoje ještě trochu zaplačeme. Špinavé povlečení, teplá voda ve sprše po 5 minutách a voda z umyvadla teče přímo na podlahu vedle postele.. No je to na chvilku, takže to přežijeme a jdeme se najíst do restaurace v hotelu. Jéé to nemáme, to došlo, to jenom ráno…Zchroustala bych i suchou rýži, takže něco objednáváme a musím uznat, že vajíčková omeleta byla jedna z mála věcí, která nás příjemně překvapila. Tedy na úvod, Cemara Indah Hotel nedoporučuji ani za nic, udělejte si před výletem rezervaci v Cafe Lava Hostel a máte klid.
Ale ten výhled ráno byl nádherný..:) Za to u nás mají ještě jedno plus.
Vyrážíme se kochat…Je okolo druhé hodiny ráno a my se chystáme na východ slunce. Nasedáme do jeepu, který nás vyveze na kopec vedle sopky Bromo. Cesta trvá hodinu, což se zdá dlouho, ale v tom terénu se pak ani nedivíme. Řádně vytřepaní a omlácení z cesty vysedáme a hned se k nám vrhne deset místních, jestli chceme odvézt ten zbytek cesty na skútrech. Odmítáme, cesta totiž končí za zatáčkou, asi po 100 metrech.
„Nekoukat za sebe, jen se kochat východem slunce. „
Když si odmyslíte dav turistů, kteří chtějí prostě to nejlepší selfííí, tak je to nádherné. Nekoukejte za sebe, ale kochejte se nebem a jeho vybarvováním, které se mění každou minutou.
Když slunce už vykoukne trochu víc, odhalí vám nádherný výhled na doutnající sopku Bromo. Sopka patří stále mezi aktivní. Určitě si přibalte lehkou bundu. Sice si řeknete že 15-20 °C není nic hrozného, ale když čekáte na východ slunce, pěkně tam fouká a je opravdu zima. Navíc se může přidat nějaký deštík, který není vůbec osvěžující, spíš dost nepříjemný. Ze západu vyrazte dřív, ať si vychutnáte výstup na Bromo bez turistů.
Sluníčko už na nás kouká z oblohy a čeká nás druhá část poznávání okolí. Výšlap na vrchol sopky. Přikoření to trocha divokého západu, protože za vámi pojedou místní na koních. Nebojte, nebudou vás lovit na večeři. Chtějí ulovit pár rupií. Posadí vás na koně a vyvezou před schody ke kráteru. Opět je to naprosto zbytečné. Cena je přemrštěná a pokud máte aspoň kapku odhodlání, zvládnete to bez problémů i bez koní.
“Namazat kolena a hurá na sopku!“
Procházíme přes rozlehlé pole ze sopečného popele. Okolí vypadá jako měsíční krajina. Nikde nic, pouze vy a sopka. Kopec vedle sopky se naší představě asi líbí víc, ale výstup na nenápadný kráter je ten správný směr. Už jen kousek a jsme tam.
Čeká vás zdolání přibližně 252 schodů, abyste mohli spatřit jednu z nejúžasnějších podívaných svého života. Jícen kráteru! Pohled do sopky ve vás probudí snad tisíc pocitů a asi každému proběhne hlavou myšlenka: “Co kdyby to zrovna teď bouchlo?” No jednoduše nic, protože to stejně neovlivníte.. 🙂
Ovšem si připadáte proti přírodě trochu malinkatí. Když jsme vylezli na kráter, sopka o sobě dávala vědět velkým množstvím kouře a ještě pěkně hlasitým hučením. Můžete se projít po kráteru, ovšem vše je na vlastní nebezpečí!! Dávejte pozor kam šlapete. Z ČR jsme většinou zvyklí na zabezpečení každého kopečku, ovšem tady jsou jen pozůstatky rozbitého betonové zábradlí. Toto zábradlí vás rozhodně neochrání a pokud spadnete přímo do jícnu, asi bohužel není co řešit. Myslete na to, že přece jen chodíte po nestabilním povrchu a na nějaké machrování a snahu o nejlepší fotku na světě není prostor. Bohužel se to už pár turistům stalo osudným. Takže opatrně!! 🙂
Plní zážitků se vracíme zpět do hotelu, abychom se ještě pár hodin dospali. Další noční výstup na nás čeká na sopku Kawah Ijen. To ovšem ještě netušíme, co nás opravdu čeká…
