Druhá strana ráje – 1. část

Každá mince má dvě strany. První stránku Bali pozná každý turista. Spoustu kulturních zážitků, luxusní hotely, krásné pláže a fantastická příroda. Dnes ovšem nechci psát nic o této krásné stránce Bali, ale o té druhé, pro turisty méně známé. Měla bych nový týden začít něčím pozitivním, ovšem po posledním víkendovém výletě už nechci čekat. Každá země a kultura si v sobě nese něco svého. Pro někoho je to běžné, někoho to zarazí a najdou se i tací, kteří si to užívají a vlastně jim to vyhovuje.

Vlastně v celé Asii je problém s odpadem. V hotelovém resortu máte samozřejmě vše uklizené, načančané a připravené přímo pro vás. Ovšem když zajdete do vedlejší ulice, která není turistická, čeká vás i jiný pohled. Když jsem přijela na Bali, hodně mi nakládání s odpadem vyrazilo dech. Spíš mi dech došel, když jsme večer projížděli po ulicích a všude se nesl neskutečný zápach. Zápach byl rychle vysvětlen malými ohníčky, kterými místní „uklízí“. Vlastně vezmou veškerý nashromážděný odpad od PET láhví po staré boty a v malém ohníčku vše spálí. Pro nás se to zdá nepochopitelné, ovšem zde s odpadem nemají jak jinak naložit. Je pro ně důležité se ho zbavit v ten moment a nikdo je nenaučil, že příroda tím neskutečně trpí.

Na Bali je tedy možné vidět dva pohledy na podobná místa. Záleží i na turistech, jak se k přírodě zde chovají. Některé organizace pracují na učení mladší generace o ekologii. Někteří se snaží zde odpad třídit a likvidovat ho šetrněji. Nebuďme k jejich práci lhostejní.

Všechny následující fotky jsou pořízeny vždy kousek od sebe, je i na vás, jaký pohled ostatní uvidí.

Bohužel místní už tyto věci nevidí. Hodně turistů je k tomu lhostejných a řekne si: „Stejně je tu nepořádek, ten můj papírek hozený na zem to nezmění.“ Velká chyba! Je pravda, že běžně na ulici nenarazíte na odpadkový koš, ale prosím, nezahazujte svůj odpad na zem jen proto, že už tam jiný je. Buďte ohleduplní k přírodě a krásám, které tyto země nabízí.

Při cestě od vodopádu se nám naskytl krásný pohled na dvě opičky, které akorát obědvaly durian. Je úžasné potkat zvířata přímo ve  volné přírodě.

Potom jsme šli do blízkého warungu také na něco dobrého. Když jsem se ohlédla, hned za rohem na mě koukala další opička. Zkusila jsem, jestli se nechá vyfotit, ale jak jsem přišla blíž, doslova jsem zamrzla a zůstala jsem nevěřícně koukat. Podívala jsem se na Marka a trochu překvapeně jsem mu řekla, že opice je na řetězu. Ten jen smutně dodal, že si to bohužel myslel. Místní mají tyto zvířata jako domácí mazlíčky. Chtěli jsme si v tomto warungu koupit i Kopi Luwak (Cibetkovou kávu), ale po pohledu na klec, kde s opicí žila i cibetka, mě přešla chuť. Většinou v těchto zemích najdete i na ulici místní, kteří vás za nějakou tu korunu nechají s „ochočeným“ zvířetem vyfotit. Zvířata nejsou z 99 % ochočená, ale zdrogovaná!! Ovšem jelikož většina turistů toto podporuje a fotka s opicí na rameni je jako nová profilovka prostě super, nemají důvod přestat na těchto věcech vydělávat. Pokud máte doma nějaké zvíře, představte si, jaké by to bylo pro vás? Kdyby vašeho miláčka někdo zavřel do klece 1×1 metr a nakrmil ho drogami, aby náhodou u focení turisty nekousnul?

Pokud chcete divoká zvířata vidět, prosím vyhněte se safari a běžte raději navštívit záchrannou stanici. Nefoťte se s opičkou na ulici, ale jděte zde například do chrámu, kde vám opice skočí na rameno sama.

Součástí kultury jsou i kohoutí zápasy, což je opravdu krutá zábava. Zápasy jsou zde součástí životů místních a odehrávají se často v chrámech. Jsou legální, nelegální je na ně pouze sázení. Bohužel přímo z balkónu jsem mohla „trénování“ vidět a když pak jeden z mužů zvedal jednoho z kohoutů, který už se sám nezvedl, nebyl to hezký pohled. Kohouti tu jsou bohužel velmi často běžně zavíráni do neskutečně malých klecí u silnic a dál stresováni, aby zvládli samotný zápas.

Každá země a každá kultura má svoje klady a zápory. Pro místní je nepochopitelné, jak můžeme jíst něco tak roztomilého, jako je králík. Psi jsou zde volně puštění a mohou jít kam chtějí. My je máme často na řetězu, nebo zavřené v kotci. Ano, každý má svoje. Jen vás tímto článkem chci upozornit a také požádat, abyste při svých výletech rozvažovali nad důležitostí nové profilovky na sociálních sítích, nad ojedinělým pohledem na kohoutí zápasy a také nad každým odhozeným papírkem, který můžete dát do kapsy a vyhodit o 100 metrů dál.