„To se nebojíš, že ti tu nohu uříznou?“ Takto zněla povzbuzující zpráva od mé dobré kamarádky Terezky, když zjistila, že jsem nešika. Ráda bych v článku vyvětlila, proč má odpověď zněla: “ Rozhodně ne.“
Abych mohla na stránkách psát co nejvíce ověřených informací, osud tomu pomohl a mohla jsem poznat i místní zdravotnictví. Nebo to také můžeme říct jinak, jsem prostě nemehlo. Této pravdy se držím, při každém cestování a na Bali se mi to potvrdilo během prvního měsíce. Určitě bych hned na začátku chtěla upozornit na důležitou věc:
NIKDY NEJEZDĚTE NA BALI BEZ CESTOVNÍHO POJIŠTĚNÍ!
Samozřejmě to platí o každém cestování, ale zapomenout na pojištění tady, dali bychom měsíční nájem za dvě návštěvy v nemocnici.
Indonéské zdravotnictví jsem poznala díky své šikovnosti při vycházení z koupelny, kdy jsem jednoduše nezvedla nohu tak vysoko, abych překročila práh a pěkně jsem se nakopla. Nakonec můj osudový krok skončil zlomeninou malíčku. To se může zdát jako nic, ale věřte mi, bolí to jako čert.
V nemocnici Kasih Ibu Hospital Kedonganan jsem byla mile překvapená už při vstupu. Všude hrála příjemná hudba, vše se blýskalo čistotou a jak je to tu zvykem, hned jsme byli uvítáni vřelým úsměvem sestřiček na recepci. Záleží na každém, jak to má zařízené, ale doporučuji se domluvit předem s pojišťovnou, aby vám vyšetření sama dojednala. Je to jednodušší a vy přijdete k hotovému. Samozřejmě pokud vás kousne některý ze zvířecích obyvatel ostrova, nečekejte!! Zaplatíte sice za vyšetření hned a většinou je to v rámci několika tisíc korun, ale rozhodně se to vyplatí. Oni třeba pavouci kousají docela rádi a jak Marek poznal při minulé návštěvě, není to vůbec příjemný zážitek.
Předala jsem tedy číslo pojistky a cestovní pas. Následovalo vyplnění registračního dotazníku, protože jsem tuto nemocnici v minulosti nikdy nenavštívila. Dotazník je naštěstí k dispozici v angličtině a jsou zde všem známé otázky na operace, užívané léky apod. Usadili nás do čekárny a já spozorovala jméno pana doktora. Byl to doktor Jaga. Vybavilo se mi spojení baba Jaga a proto na pana doktora jen tak nezapomenu. Přišel mladý kluk v kytičkované košili a mě trochu polil pot. Ovšem stále jsem se držela úsměvu, který vám jen tak nezmizí, protože se za ty týdny stane samozřejmostí. Za chvilku bylo po prohlídce i rentgenu a protože na tom nejsem s angličtinou příliš dobře, vše mi překládal Marek. Pokud už něčemu rozumíte, je to při stejném štěstí jako mám já nějaké milé slovo, třeba jako v mém případě slovo „operace“. V tu chvíli bych raději nerozuměla nic, protože jsem neznala zbytek rozhovoru.
Další den následovalo vyšetření u specialisty. To byl další, tentokrát už pán, v kytičkované košili a s úsměvem na tváři. Podíval se na nohu, dvakrát do ní píchnul prstem s dotazem, zda to bolí a bylo to. Zafixoval mi malíček k druhému prstu a už jsme pajdali domů. Zdravotnictví tu je na dobré úrovni právě z důvodu turismu. Nemůžete čekat přehnaný luxus, ovšem ve větších nemocnicích si připadáte spíš jako v hotelu.
Zarážející pro mě byly léky na bolest, které dostanete bez předpisu. Navíc se prodávají většinou v samostatných platech a bez příbalové informace. No nevezměte si tajemný prášek od lékarnice, která umí stroze angličtinu. Každopádně záhadné pilulky fungují skvěle.
Na závěr bych ráda uklidnila všechny, kteří si představují místní zdravotnictví jako dřevěný stůl s pilkou na dřevo. Pokud se vám něco přihodí, určitě se nemocnice nebojte.
Ještě dodatek, peníze na obrázku výše by vám nestačily ani na to, aby vás baba Jaga pozdravila. 🙂
