Pod slovem Bali se každému vybaví něco jiného. Mnoho lidí vidí Bali jako luxusní ostrov, který nabízí množství hotelů, zážitků a bezstarostné dovolené. Někteří turisté přijedou poznávat kulturu, jiní se jen „plácnou“ na pláž a užívají sluníčka. Pokud chcete ovšem opravdu poznat Bali, musíte poznat místní obyvatele.
Ostrov bohů, jak se také Bali přezdívá, je obydlený velmi nábožensky založenými obyvateli. Převládá zde Balijský hinduismus. K tomuto hinduistickému náboženství se hlásí přibližně 95 % místních obyvatel. Balijský hinduismus je silně ovlivněný budhismem a uctívá trojici Šiva, Brahmá a Višnu. Uctívá i bohyni smrti Durgu, bohyni moudrosti Sarasvátí, boha Slunce a další. Je nádherné, jak je zde tímto náboženstvím ovlivněn místní život. Balijci věří, že na celém ostrově s nimi přebývají nadpřirozené bytosti. Věří, že se vrací zpět domů jejich předkové. Způsob uctívání jsou například obětinky, které se několikrát za den přináší na oltáře či na zem.
Obětinky jsou malé misky, které jsou vytvořeny z palmových listů. Do misky se vkládají květiny, drobný pokrm pro bohy a vonné tyčinky. Ženy tyto obětinky roznáší po všech svatostáncích v domě. Zapálí vonnou tyčinku a jemným gestem nechají vzlétnout vůni k nebi, krátce se pomodlí a provedou stejný rituál u každé obětinky. Dávají tím přítomným dobrým či zlým bohům najevo, že mohou přijít a najíst se obětovaných darů. Dobrým bohům se obětinky pokládají na oltář, zlým bohům se pokládají na zem. Bohužel většina obětinek následně končí sežraná zvířecími obyvateli, nebo rozježděna skútry. Když se podaří obětinku zničit omylem i vám, tak se nemusíte trápit. Její kouzla končí po provedení rituálu a dál zůstává ponechána osudu.
Mezi uctívané místo patří také posvátná hora a sopka Gunung Agung. Podle obyvatel na této hoře sídlí balijští bohové a bohyně. Sopka byla naposledy činná během oslav Svátku největší oběti v roce 1963. Tato oslava se koná jednou za století v chrámu Pura Besakih. Tento chrám je vlastně komplex třiadvaceti menších chrámů. Součástí každého z nich je několik desítek dalších staveb a svatyní.
Balijští obyvatelé jsou velmi přátelští a příjemní. Nezvyšují hlas ani při hádce a snaží se vám vždy poradit. Někdy bohužel sami neví, takže spíš hádají. Trochu se bojím, že po návratu do České republiky mi ten úsměv nezmizí a všichni v metru po cestě do práce budou koukat jak péro z gauče. Na Bali se usmívá každý koho vidíte, jen při cestě do obchodu bych nespočítala úsměvy na všech prstech co mám. Proč se usmívat na lidi kolem sebe? Proč ne! Zkuste se každý po přečtení tohoto článku usmát aspoň na jednoho cizího člověka každý den. Když vám úsměv oplatí, je to krásný pocit. Když úsměv neoplatí, tak to nevadí, vy jste mu ten krásný dar dali. Úsměv je něco, co nás nic nestojí, ale udělá radost okolí a vás zahřeje u srdce.
